neděle 3. ledna 2016

Hudební lahůdky roku 2015

Ať už zanedbávám tenhle multižánrový hudební koutek jakkoliv, na sepsání "hudební ročenky", během které setřídím papírky, štítky a odkazy, jsem nezanevřela. Zajímavé kousky jsou na hudebním poli stálé k mání, byť jejich hledání v tom kvantu průtokových umělců bývá rok od roku složitější. Nicméně se mi podařilo poměrně často zakopnout o skladby, které zanechaly stopu. Snad se některé z nich promítnou třeba i do vašeho hudebního světa.

Jemná skladba britské soulové zpěvačky protknutá dynamickými prvky. Něco úchvatného hned na úvod. Černošští hudebníci jsou prostě skvělí, mnou často opomíjení, ale letos tomu bylo jinak. Soulu a r'n'b (hlavně toho z devadesátek jsem se pěkně naposlouchala).


Monikino je milé slovenské alternativní duo a tahle skladba mě doprovázela celou zimu. Ideální na běžky, lyže, skialpy, ale i na obyčejnou zasněženou procházku městem. Parádní text, líbezná hudba.


Dlouhý houseový track, stojí však za poslechnutí do úplného konce. The Glass City je taková hezky rozvibrovaná skladba, prostě chill jak má být.

Poslochám je každý rok, když mě přepadne indie popová slabost. Moc jich nebývá, ale u Tennis a hlasu Alainy Moore vždycky narazím. A pak už je nejde vyškrtnout ze seznamu.

Jak jsem slíbila, další okořeněná soulová skladba se směsí prvků r'n'b a hip hopu. Jak někdo chytrý napsal:  "Neo soul’s been back for a minute, but this song might best honor the early aughts R&B subgenre." Nějak za ten rok neustálého poslouchání nevybledla.

Ok, tohle není minimalistický dubstepový The Weekend, jak ho znám z předchozích let, ale prostě taneční hitovka s mizerným textem. Ale děsně chytlavá a tak to má asi občas být.

Dobrých folkových skladeb písničkářek s podmanivým hlasem nikdy není dost. K pomalému pití kávy, na pozorování měnící se krajiny z okna vlaku, na zpomalení času.


Instrumentálně vyzrálý americký umělec udělal už dávno díru do světa se svými folkově alternativními experimenty. Celé album Carrie & Lowell stojí za poslech. 

Norský hudebník Kygo svým remixem proměnil tuhle skladbu ve vydařenou taneční chill-outovou záležitost. A norská rádia šla do kolen.

S Erykah Badu nikdy nešlápnu vedle. Její neo soulová, lehce jazzová a hip hopová hudba je možná náročnější na první poslech, o to lepší pocit se pak dostaví. Její experimentování se mi opravdu libí.

Moje tuze oblíbená norská smyčka. Prostě tu se mnou celý rok byla.

Brit s malajsko-čínskými kořeny tvoří zajímavou elektronicko-ambientní soulovou hudbu. A jde mu to. Má to takový osobitý ráz. Pokud máte rádi Massive Attcak nebo Burial, tahle melancholická skladba s líbivým beatem by mohla být pro vás. Ještě jsem se jí nenabažila.


Na závěr jsem narazila na tuhle funky rapovou skladbu. Je opravdu neuvěřitelně chytlavá, až mě samotnou překvapilo, že písničce tohoto žánru bych mohla propadnout.  Jenže proč ne, když je tak dobrá.

Nějaký ten jemnocit nesmí chybět a přesně toho se mi dostalo od Frankie Cosmos. Jemný hlas, jemná skladba. 

Věděla jsem to. Hned po prvním poslechu. Pamatuji si to úplně přesně. Přijela jsem z Grazu a ve vzduchu bylo cítit jaro. Grimes letos a v předchozích letech vydala spoustu skvělých skladeb. Některé písničky jsou prostě šité někomu na míru. Klidně i popové s jemnou elektronikou. Grimes je skvělá, báječná a já ji za tuhle skladbu budu opěvovat pořád dokola. Je to jasné, tohle je ona, to je TA písnička.



Hezký rok 2016 přeji, hudbou protkaný.