středa 18. ledna 2017

Hudební okénko 2016



Vybrala jsem patnáct skladeb. Byl to opět velmi pestrý rok nejen po hudební stránce. Spousta velkých osobností se letos rozhodla, že už bude hrát jenom v nebi. Nicméně nám tady za sebou nechali úctyhodnou dávku skvělé a nadčasové hudby. Objevila jsem spoustu vydařených skladeb ještě vydařenějších umělců, kteří pravděpodobně nikdy nebudou kralovat hitparádám v českých rádiích, ale v mých uších a srdci se na ně najde prostor.

PJ Harvey - Community of Hope

PJ Harvey vydala novou desku The Hope Six Demolition Project, která má výrazný politický podtext, a odkazuje na projekty ve Státech mající za cíl zničit domy v oblasti s vyšší kriminalitou  a se sociálně slabšími obyvateli a postavit místo nich nové bydlení, které si však původní rezidenti nemohou dovolit. Ve zkratce. Community of Hope je mimo jiné prostě dobrá skladba.



Bon Iver - 33 GOD

Bon Iver v čele s Justinem Vernonem se mi vrátili s novou deskou 22, A Million. Konečně. Zase se můžu nechat pohltit těmito minimalistickými a melancholickými skladbami lehce říznutými rockem.



Weyes Blood - Do You Need My Love

Weyes Blood. Zpěvačka s výrazným hlasem podtrhávající její folkovo-popové melodie. Skvělý počin.

Christian Löffer - Herbst Electronica

Celá tahle povedená  padesátiminutová elektronická záležitost stojí za poslech. Já odkazuji na část zhruba od 16:55.

Mark Pritchard - Beautiful People (feat. Radiohead)

"The original instrumental to 'Beautiful People' is a personal song about loss, hopelessness and chaos, but ultimately the message is love and hope." Pritchard said in a press release.

S hlasem Thoma Yorka z Radiohead je to ještě větší paráda.

Whitney - No Woman

Lehké kytarové melodie s retro nádechem. Moc hezká balada.


Stalo se docela pravidlem, že se skladby Jamese Blakea vyskytují právě tady při mých každoročních ohlédnutích se za hudbou. Jemu ale prostě nikdy nejde odolat. Radio Silence, jedna dokonalost z nové desky The Colour in Anything.




Prostě R.I.P. A vynikající skladba, která vyšla těsně předtím, než se rozhodl, že už bude hrát jen v nebi.


Písničkářka z Melbourne, která si mě dostala loni skladbou Depreston. Naproti tomu Avant Gardener je fajn skladba na odlehčenou.

V nás - Baset feat. Kateřina Winterová a Jan Muchow

Dívala jsem se na československý film Dům a narazila na tuhle písničku.

Jamie xx - Girl

Jamie xx. Ten Jamie z The xx. Jeden z jeho sólo počinů. Elektronicky podbarvená lahůdka.




Julie Byrne - Follow My Voice

Jemnocit Julie Byrne. Líbezný folk a hluboký hlas Julie. Tuze intimní. Asi jedna z nejlepších skladeb, na kterou jsem mohla letos narazit. Taková ta, o které se říká, že má hloubku.



James Blake - I Need a Forest Fire (feat. Bon Iver)

Mí dva oblíbenci se dali dohromady a stvořili tuhle parádu.

Susanne Sundfør - White Foxes


Susanne Sundfør si mě dostala před čtyřmi lety, když nazpívala spolu s Röyksopp píseň Running To The Sea. Pro mě z toho byla skladba roku a mrazení po zádech. Seveřané a skladba při, které taje srdce. A je to tady zase. Není to horkou novinkou tohoto roku, ale cestu ke mně si to našlo jednoho podzimního sychravého večera. Ano, opět mrazení po zádech a tající se ledy.

Maggie Rogers - Alaska

“The music, in a lot of ways, reflects this meditative quality I get from hiking and dancing,” Maggie tells.
Vždycky se najde něco, co si můžu pouštět pořád dokola. Lehký beat v pozadí, hlas Maggie Rogers (pro mě jméno dosud neznámé) a ty melodie. Největší letošní pohlazení pro uši.




Dobrou hudbu v uších po celý rok 2017 přeji.