čtvrtek 26. ledna 2012

Lamb - 5

"I am waiting for another language to speak the story of my soul"

Duo z Manchesteru, Andy Barlow a Lou Rhodes se pohádali, šli si svou cestou, prožili si pár nešťastných životních chvil, Andy pracoval na několika elektronických projektech, Lou tíhla tak trochu k folku a pak se jejich cesty zase protnuly a my se v dubnu po osmi letech dočkali nového, pátého alba. Úvodní píseň Another Language příjemně naladí, jsou to ti správní Lamb, říkáte si. Kvalitní downtempo je přece jen správná volba. Nejedná se o žádnou chladnou elektroniku, i když hlas Lou tak může někdy znít, na druhou stranu je neuvěřitelně něžný. Posluchači Portishead by neměli váhat ani chvíli.
Co však ale zamrazí, je hned druhá skladba Butterfly Effect. Možná právě proto ten její střet s hranicemi dokonalosti. Zato následující Build a Fire přivede do varu nebo se k němu alespoň přiblíží a i tenhle dynamický kousek jsem si užila. Další skladby nestrádají na kvalitě, jak jsme se mohli obávat. Ať už se jedná o Wise Enough nebo Last Night Last Sky. Pravdou je, že někdo z alba až tak překvapen nebude. Zas tak naposlouchanou celou tvorbu nemám, ale Lamb přinesly opět kvalitní album asi ne nějaké zlomové, rozhodně si však drží laťku vysoko. 

(Nové je ale speciální vydání, jehož druhý disk obsahuje spoustu instrumentálních skladeb).
(Pokud hudbu Lamb neznáte, začala bych zaručeným hitem Heaven, známou minimálně ze soundtracků třeba ze seriálu Six Feet Under).

úterý 17. ledna 2012

Bon Iver - Bon Iver

Doposlouchat se k hudbě, u které se běžně nezastavíte a radši přejdete k nějaké jiné, může často trvat. Čistému folku či jeho indie kombinaci jsem příliš nikdy neholdovala, výjimkou snad byli jedině Fleet Foxes (i tak se k ním nevracím často), avšak nakonec na něj přišla řada. Prý jedno z nejlepších alb uplynulého roku (jejich druhé), tak proč tomu nedát šanci... Kdo že to vůbec jsou nějací ti Bon Iver? Název z francouzštiny (bon hiver - dobrá zima) a pár chlápků z Wisconsinu, z toho jeden s vysoko položeným hlasem, Justin Vernon se jmenuje. Přiznám se, po prvním poslechu jsem byla značně skeptická, ale spolupracoval s nimi přece James Blake, proto jsem to zkusila znova. Téměř každá píseň nese název nějakého místa, často neexistujícího, celé album je jakási pouť. Svou atmosférou ideální pro nenapravitelné snílky, příležitostné cestovatele či odvěké poutníky. Člověk se ponoří a nechce zpátky. Vlastně je zázrak, že si něco takového vydobylo místo tam výš. Na druhou stranu obyčejných monotónních kytarovek jsme už přeposlouchaní a dokážeme ocenit úplně jinou hru s tímto nástrojem podtrhnutou třeba klavírem. Mrazivé melodie, které působí neuvěřitelně lidsky. Byť třeba neporozumíme Vernonovu světu, najdeme si v tom ten svůj a víme, že on to myslel nějak podobně. Můžete to taky zkusit třeba u nejznámnější Calgary, pokračovat do Minnesoty, najít fantaskní Michicant, zavzpomínat u Towers a nakonec setrvat u Beth/ Rest.

(deluxe edice alba obsahuje videoklipy, jak tvrdí - "atmosférické obrazy hudby", k shlédnutí samozřejmě na youtube).

pátek 6. ledna 2012

2011 - Hudba tak trochu odjinud

I uplynulý rok jsem strávila často na hudebních serverech a magazínech, stále jen do fanouškovské míry, tudíž stále mi spousta novinek i tzv. reissues unikla. Přesto se nasbíralo spousta tracků (vydaných v roce 2011 či dříve, ale já je objevila později), které se trochu vymykaly konvencím a přesto zůstaly poslouchatelné. Je mi jasné, že málokdo klikne na odkaz už jen díky tomu, že by to mělo být něco "jiného", ale pro ty zvídavé vkládám pár odkazů.

Zola Jesus - Vessel - Rusko Americká zpěvačka až s operním rozsahem zabodovala letos svým třetím albem Conatus. Pokud chcete zkusit něco psychedelické a lo-fi, můžu jen doporučit.

Jacques Greene - Another Girl - Moc o tomhle mladém chlapci z Montrealu nevíme, ale víme, že tenhle dubstepový track s vokály byl jedním z nenápadných překvapení roku a moc se povedl.

Lana Del Rey - Video Games - Tohle je prostě jasná hitovka, kterou jsem objevila v létě, líbí se kritikům i širšímu publiku. Letos jen netrpělivě čekáme na album, charismatická slečna má určitě co nabídnout.
The Weeknd - What You Need - Další jemný dubstep z Kanady (tentokrát z Toronta) přistál z čistého nebe a stal se oblíbencem těch nejkritičtějších kritiků z Chicaga.
Sleigh Bells - Rill Rill - Přiznávám, je to trochu hlučnější, ženské, všelijaké, ale zato skvělým příkladem lo-fi žánru.
Young Montana - Sacré Cool - Nejrozhoupanější glitch písnička, je to klišé - ale vaše tělo nenechá chladné.
Air France - It Feels to Be Good Around You - Letos nový track od mých švédských zasněných oblíbenců Air France. Nezklamali mě a potvrdili, že tvoří hudbu, která umí něžně pohladit.
Purity Ring - Ungirthed - Příjemný chillwave experiment s ženským hláskem. Možná trochu náročnější skladba.
Austra - Lose It - Další Kanada, další Toronto, další žena s neuvěřitelným rozsahem. Musí se zalíbit. Možná. Trochu.
Wax Tailor feat. Charlotte Savary - Waxe Tailora znám, ale tenhle triphopový počin jsem objevila náhodou, při sledování filmu Paris. "Sympatická" písnička.

Atlas Sound - Mona Lisa - Neuvěřitelně příjemná písnička s chytlavým refrénem "The Mona Lisa´s got you in awe", pokud se vám líbí Deerhunter, neměl by vám tento ambient sólový projekt jejího lídra uniknout.
Mount Kimbie - Before I Move Off - Na závěr to nejméně konvenční, nejvíc "so touching", dubstepové a minimal tóny, u kterých nemám slov. Přesně ten z tracků, kterých je poskrovnu. Je to lahůdka (a klip taktéž).
(ten zadek na fotce nepatří mně)


Přeji hudebně obohacený nový rok.