Mé trvalé okouzlení k britskému duu Grasscut jen potvrdí názory těch, jakou to prazvláštní a "divnou" hudbu někdy poslouchám. Předtím než oficiálně vyjde v červenci jejich druhá deska Unearth, ráda bych sepsala pár řádků o jejich veleúspěšném debutu 1 Inch 1/2 Mile, protože kluci z Brightonu - Andrew Phillips, vynikající skladatel televizní a filmové hudby a Marcus O´Daint, ovládající hru na kontrabas - si to určitě zaslouží. Navíc spadají pro uznávaný britský nezávislý label Ninja Tune a to už ve světě hudby něco znamená.
Celá projížďka tímhle albem je v podstatě velice náročnou cestou po těžko poslouchatelných experimentech. Jestli někdy tvrdím, že některé desce je třeba dát čas, tak tady to platí minimálně trojnásob. "Proč vlastně něco takového poslouchat?" ptáte se.
Je zavádějící tvrdit, že zní britsky, ale něco na tom bude. V hlavní roli Wales se svou krajinou a odkaz na dlouhou britskou historii, samotný život Andrewa a Marcuse a život Britů. Jak prosté, kdyby tu nebylo to experimentální ale. Aby získali tu pravou autentičnost prostředí, Andrew chodí po ulici a její šrum nahrává do mobilního telefonu a posléze tvoří samply. Míchání nového a starého jim taky není cizí, netají se tím, že svou unikátní hudubu proloží zvuky a hlasy z minulosti a tím ji obnovují po svém. Pomákají jim k tomu staré gramofony, klasická hudba a hlasy žen z dob meziválečného kabaretu, jak jasně slyšíme v 1946 a In Her Pride. O pár dekád později, kdy se světem vířil post-rock, kterému také vzdali hold a to třeba skladbou Passing. Do oslavy britských, zejména velšských scenérií nás zasvětí přespříliš šumivá a krásně disharmonická Old Machines. Kluci jsou taktéž zastánci trip-hopových beatů, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, ale něco na ten způsob zní u The Tin Man. A samozřejmě největší delikátností alba je Muppet znějící jako tisíckrát vyzkratovaný obvod.
Ano, na druhé album se nesmírně těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat