úterý 17. července 2012

Colours of Ostrava - DEN 4.

Po třech festivalových a vcelku vyčerpávajících dnech jsem se rozhodla poslední den nijak nepřehánět a vyrazila až na britského písničkáře Fink "odchovaného" labelem Ninja Tune. bohužel jsem si jeho minimalistickou show až tolik neužila, protože, možná to jen můj dojem, u letošních Colours převažovaly hudební počiny hodící se spíše na klubovou scénu. To samé platilo i u Buty vystupující zbytečně na největší scéně, proto jejich nové a převážně komorní písničky potěšily hlavně věrné fanoušky. Já se v průběhu spolu s dalším množstvím lidí postupně odebrala na vedlejší stage, abych na rakouskou senzaci Parov Stelar Band byla pokud možno co nejvíce vepředu. Což se ukázalo jako chyba. Vedle mě si stouply zfanatizované fanynky se svými příteli, kteří se pravděpodobně domnívali, že jsou na metalovém koncertě. V momentě, kdy se člověk pokoušel o náznak tance, svalil ho pogující dav. Nezbývalo nic jiného, než malými krůčky couvat dozadu. Tam už to bylo lepší, až na jednoho muže, který mě při každém svém výskoku praštil svou rukou do hlavy. Co se týče samotného Parova, asi jsem byla natěšená až moc. Celou show řídila zpěvačka, zpívalo jí to moc hezky, trumpetista a saxofonista se taktéž činili, ale čekala bych poněkud jiný playlist. Méně monotónních a více zajímavých skladeb, kterými dominují alba Coco a Shine. Pochopitelně zněly tracky z nového Princess a minimálně pár písněmi mě potěšili, hlavně All Night a tím se dojem z koncertu zlepšil. 
Po skončení jsem se vydala na velké finále festivalu, takzvaný zlatý hřeb. Výstup americké soulové zpěvačky Janelle Monáe pro mě byl více než příjemným překvapením. V rámci své precizní choreografie laděné do černobílých barev předvedla se svou početnou kapelou strhující až divadelní show. Svou schopností zkombinovat soul, r´n´b, funky ale taky jazz a nefalšovaný pop celkem slušně rozpohybovala dav a doslova si ho omotala kolem prstu, když ho posunky rukou nutila dřepět a po několika minutách donutila vyskočit a znovu rozvířit v tanec. Ukázala, že není laciná afroamerická zpěvačka, kterých za velkou louží potkáme spousty, ale ve svých černých kalhotech s černými kšandami, bílé košili a vyčesanou patkou dala všem na vědomí svůj talent. Čtyřicetiminutový přídavek přinesl i nové skladby (Electric Lady) tedy nejen ty z dva roky starého alba Archandroid. Vystoupení obsahující třeba i zpěvaččino malování na malířském stojanu a samozřejmě její nezaměnitelné taneční kreace spolu s kapelou bylo opravdu zážitkem a nejvhodněji vybranou lahodnou třešničkou na dortu letošního 11. ročníku festivalu.


Více fotografií na stránkách Matyáše.

2 komentáře:

  1. Musím nesouhlast s Parovem, hráli ty (dle mého soudku) největš hity - Mojo radio gang, Catgroove, Libella swing + z princess vybrali ty nejlepší :) jinak dobré schrnutí všech 4 dnů ;)

    OdpovědětVymazat