Desáté album téhle britské kytaristky, zpěvačky, umělkyně a především významné osobnosti britského alternative rocku se nese v duchu politickém s válečnou tématikou. Je to jakási osobní zpověď o dnešním světě, touha vyjádřit se a promluvit nahlas.
V článku na idnes.cz její proměnlivou a nikdy ne průměrnou tvorbu shrnuli jasně: Začátek devadesátých let byl plný bouřlivých až punkových skladeb a nutkání dostat ze sebe vztek (Nirvana). Poté se potácet depresemi a zmatkem v hlavě a vyjádřit to pomocí ponurých písniček (Radiohead). Tohle album je však o tom, říct svůj názor na okolní dění tak jak to dělají emancipované ženy - s emocemi (Björk).
Deska, jenž vyšla na podzim, je zcela právem označkována kladnými recenzemi, hodnocena jako jedno z hodně zdařilých alb tohoto roku a mimo jiné i nějaká ta prestižní cena jí přišla na konto. Mně osobně se zalíbila hned úvodní rychlejší skladba Let England Shake, válečná balada On Battleship Hill a lyrická skladba The Glorious Land zdůrazňující krásný hlásek Polly Jean Harvey.
Lahůdka na závěr nijak nesouvisící s tímhle albem Tori Amos (Silent All these Years), PJ Harvey (Down by the Water), Björk (Cover Me) a Massive Attack (Dissolved Girl) dohromady.
Žádné komentáře:
Okomentovat