úterý 17. ledna 2012

Bon Iver - Bon Iver

Doposlouchat se k hudbě, u které se běžně nezastavíte a radši přejdete k nějaké jiné, může často trvat. Čistému folku či jeho indie kombinaci jsem příliš nikdy neholdovala, výjimkou snad byli jedině Fleet Foxes (i tak se k ním nevracím často), avšak nakonec na něj přišla řada. Prý jedno z nejlepších alb uplynulého roku (jejich druhé), tak proč tomu nedát šanci... Kdo že to vůbec jsou nějací ti Bon Iver? Název z francouzštiny (bon hiver - dobrá zima) a pár chlápků z Wisconsinu, z toho jeden s vysoko položeným hlasem, Justin Vernon se jmenuje. Přiznám se, po prvním poslechu jsem byla značně skeptická, ale spolupracoval s nimi přece James Blake, proto jsem to zkusila znova. Téměř každá píseň nese název nějakého místa, často neexistujícího, celé album je jakási pouť. Svou atmosférou ideální pro nenapravitelné snílky, příležitostné cestovatele či odvěké poutníky. Člověk se ponoří a nechce zpátky. Vlastně je zázrak, že si něco takového vydobylo místo tam výš. Na druhou stranu obyčejných monotónních kytarovek jsme už přeposlouchaní a dokážeme ocenit úplně jinou hru s tímto nástrojem podtrhnutou třeba klavírem. Mrazivé melodie, které působí neuvěřitelně lidsky. Byť třeba neporozumíme Vernonovu světu, najdeme si v tom ten svůj a víme, že on to myslel nějak podobně. Můžete to taky zkusit třeba u nejznámnější Calgary, pokračovat do Minnesoty, najít fantaskní Michicant, zavzpomínat u Towers a nakonec setrvat u Beth/ Rest.

(deluxe edice alba obsahuje videoklipy, jak tvrdí - "atmosférické obrazy hudby", k shlédnutí samozřejmě na youtube).

Žádné komentáře:

Okomentovat