Conjure One - Exilarch

"Drown out the machinery in my head"

Zdá se, že jsem zcela plně propadla hudbě vytvořené s naprostou precizností, které umí okouzlit svou nekonvenčností, a mnohdy se pohybuje mimo výsluní, bohužel.

Kanaďan Rhys Fulber známý díky projektům Delerium a Front Line Assembly spustil v roce 1997 nový projekt - Conjure One. Vycházel z toho, že prachobyčejný pop posune úplně jinam. Kvalitu tvorby ovlivnil taky výběr ženských vokálů, z první desky je to bezesporu skladba Tears From the Moon nazpívaná Sinéad ´Connor nebo Sleep s Marie-Claire D´Ubaldo.

Z jeho třetí desky Exilarch vydané v roce 2010 jde snad cítit ještě větší tvořivost, všechny ty krásné trip-hopové beaty zasazené do ambientní hudby, kde okolí je hudbou, zvukem a zvuk je prostředím. Celé album je také orientálním výletem na východ, o čemž svědčí netradiční píseň (mix) Nomadic Code. Zaujme však i méně náročnější posluchače. Dokladem toho je úvodní Like Ice s vokály zpěvačky Jaren nebo I Dream in Colour s excelující Leah Randi. Za takové náročnější a zajímavé překvapení považuji skladbu Zephyr opět nazpívanou Jaren. Rhys Fulber opravdu myslí na všechno, protože správně vybrané vokály jsou tou třešničkou na dortu.

Exilarch je dokonalým hudebním obrazem židovského vyhnanství a jejich pouti, jak prozrazuje motiv skrytý v názvu. Opět jsem našla něco, čemu jsem byla schopna propadnout a snad alespoň někteří si při poslechu poslední skladby Oligarch řeknou, že jde přinejmenším o zdařilé album.