Třetí den jsem se spolu s bráchou správně naladila při poslechu hitovek Mňágy a Žďorp. Potěšili hlavně písničkami Nejlíp jim bylo a Hodinový hotel. S Jitkou jsme se pak marně snažily dostat na koncert Portico Quartet do plynojemu, proto jsme se musely spokojit s Euzen na Mittal scéně. Popravdě řečeno, více mi tato dánská zpěvačka sedla před dvěma lety, když ještě vystupovala s Valravn. Jejich hudba byla melodičtější a víc různorodá. Většina lidí navíc se s předstihem hrnula k hlavní scéně na dalšího headlinera, francouzskou zpěvačku ZAZ. Měla jsem trochu obavy. Poprvé jsem ji slyšela více než před rokem v hodině francouzštiny a od té doby se proměnila v poměrně zmedializovanou hvězdu. Naštěstí dav nepůsobil až tak zfanatizovaně a zpěvačka Isabelle působila neuvěřitelně bezprostředně, pomalejší písničky střídala s těmi svižnými a přesně věděla, kdy zazpívat hit tak, aby si dav nikdy neukolébala. Nejvíc ale samozřejmě ožil při Les Passants a Je Veux. Nepřikvapilo mě, když jako francouzska, zcela ignorovala angličtinu a přiznala svou neznalost. Možná trochu znervózněla, neb francouzštinu z diváků dle mého názoru ovládal málokdo, přesto si jejich pozornost udržela po celou dobu koncertu.
S opačným problémem se potýkala kanadská písničkářka Alanis Morrisette. Ta má za sebou slušnou hvězdnou kariéru a mluví se o ní v superlativech. Ne tak o jejím vystoupení na Colours. Skladby mi splývaly dohromady a ani její největší hity nedokázaly strnulý a zkostnatělý dav rozpohybovat. Šli jsme si proto radši na OKD Stage poslechnout taneční bláznivý pop francouzského dua Gangpol & Mit. Poté jsem se opět odebrala k hlavní scéně netrpělivě vyčkávat na Animal Collective, hlavní důvod mé účasti na Colours byla totiž jejich účast. Docela chápu, že psychedelický pop a freak folk, asi není jen tak pro každého, proto nás před pódiem stálo podstatně méně než před vystoupení ZAZ, tj. jen zarytí fanoušci a ti, co si libují v experimentech. Nevadilo mi to, neboť místa bylo dost i před pódiem. Kluci přišli, sedli za aparaturu, "elektronické krabičky", za klávesy, bicí, vzali do ruky kytaru, spustili vizualizaci a začali. Po hypnotizujících, dechberoucích několik minutách, Panda Bear řekl "Thank You" a pokračovali dál. Pak to řekl ještě jednou a dodal "Hope you havin´a good time" a opět pokračovali dál. Po hodině a čtvrt řekl "Thanks a lot", kluci se zvedli, zamávali a odešli. Prostě důležité bylo, že to odehráli podle mě nejlepší "koncert" z Coloursů bez velkých řečí. Je to prostě citová záležitost, co si budeme povídat. Ze své početné diskografie hráli jen pár věcí, třebas Did You See the Words, Summertime Clothes a Brother Sport - mé tuze oblíbené kousky. Zbytek věnovali skladbám z alba Centipede Hz, které má vyjít v září. Po koncertu se na něj těším ještě víc. Protože tomuhle se říká nefalšovaný kulturní zážitek. Ačkoliv jsem v tramvaji málem padla únavou, k radosti mi nic nechybělo.
První fotografie - ZAZ - zachyceno Matyášem Theuerem
Druhá fotografie - Animal Collective - zachyceno Stanislavem Kaczorem
Žádné komentáře:
Okomentovat