Cat Power - You Are Free a The Greatest

"As I looked up at the window, I realised I was on the wrong side"

(My Blueberry Nights)

Pojďme si povídat o americké písničkářce Chan Marshall alias Cat Power. Za svou bujnou kariéru, kterou započala v roce 1992, vydala zatím osm alb a letos má vyjít další. Já bych se zaměřila na šesté a sedmé z nich, byť první zmínku o ní jsem zaznamenala prostřednictvím pátého alba The Cover Records a to díky písni Sea of Love.

V její hudbě slyšíme klasický odkaz ženské tvorby a průřez několika žánrů měnící se s každým novým vydaným albem. Zaměříme se na neobyčejné minimalistické kytarovky, klavírní balady, trochu rockovější skladby a pravý nefalšovaný folk.

Na šestou desku si přizvala Eddieho Veddera z Pearl Jam, Davea Grohla z Foo Fighters a Warrena Ellise z Dirty Three, což z ní dělá výjimečný počin. Vstupní skladba I Don´t Blame You připomene Suzanne Vega (ve skutečnosti se jedná o dopis Kobainovi), u druhé písně Free až urputně brnká na kytaru, ale díky tomu zní píseň skvěle. Dunění bicích Grohla si užijeme třeba u Speak For Me, další z nezvykle svižných skladeb. Mění náš vjem, že Cat Power máme zafixovanou pouze jako autorku klavírních písní. Pokud se nám ale po nich zasteskne, vřele doporučuji setrvat u Names. Avšak Chan má potřebu se v této desce zcela vyzpívat ze svého života. Notná dávka odvahy a schopnost zachovat vše na hranici vkusu a jejího písničkářského stylu nám tohle umožní. Dynamické a lehce bouřlivé písně jako je Her War prostě k jejímu životu patří. Desku zklidní a poeticky zakončí duet s Eddiem (musíte napínat uši, abyste ho tam slyšeli) Evolution.

O tři roky později v roce 2006 Cat Power přichází zase s něčím jiným, ač se to zdá u některých skladatelů a interpretů nemožné, aby se sedmou deskou přinesli něco nového. Za všechno totiž může Memphis, kde měla to štěstí spolupracovat s lidmi ze soulu a country, kteří se podíleli třeba na hudbě Arethy Franklin či Neila Younga. A přesně tohle dává její albu The Greatest jedinečný nádech. Určitě zde nehledejte písničky protknuté rockem, ale spíše zmíněným soulem, takže jemné kytary, piano a především hlas Chan Marshall.

Úvodní skladbu The Greatest mnozí z vás určitě znají z filmu My Blueberry Nights japonského režiséra Kar Wai Wonga, kde si taky na chvíli zahrála po boku Norah Jones, Natalie Portman a Rachel Weisz. Já osobně tuhle píseň považuji jednu z nejpovedenějších a nejkrásnějších. Obecně skladby jsou více přístupnější a Lived in Bars jako by navazovala na atmosféru filmu. Mnohé písně jsou plné catpowerovské sentimentu (Where Is My Love), některé skvělé a některé tvoří jakousi výplň mezi těmi "lepšími" skladbami. Naštěstí dobrý dojem není zničen, protože přece můžeme slyšet ten správný Memphis třebas v Could We. A pokud jste v The Greatest našli zalíbení, doporučuji sáhnout po bonusovém tracku Dreams. Ten nám ukáže, že se jedná o stále tu správnou Cat Power.

The Shins - Port of Morrow

"Into this strange elastic world..."

"Some other curious form of life..."

Někdy na podzim jsem se na hudebních serverech dočetla, že v březnu mají vydat The Shins po pěti letech své čtvrté album. Přesně v tu chvíli se mi vybavil ten moment, když jsem před několika lety objevila jejich třetí album a byla tak trochu nadšená, jak krásně dokáží zachytit moment, pomíjivou chvíli (hlavně u písně Australia). Ale pak se v mé hlavě po nich jako by slehla zem a přišli mi na mysl právě až teď. Začala jsem se těšit.

Brouzdat tím množstvím indie kapel mi často lezlo na nervy, ale nemohla jsem se tomu bránit, protože nález nějakého zajímavého kousku mě nutil hledat dál. A takoví jsou přesně The Shins. Je jasné, že za těch pět let každá kapela projde nějakou proměnou, ale The Shins to vzali poněkud radikálně. James Mercer vyhodil zbytek kapely, spustil svůj další projekt Broken Bells (The High Road) a začalo se tak trochu nanovo. Nádechy lo-fi zvuku jsou ta tam, a místo nich je slyšíme řadu čistých písniček. Zní to dobře, ale jsou skladby, které můžou lehce nudit. Naopak se všude dočtete, že po textové stránce jsou dál a tím se od řady indie popových seskupení liší. Mě osobně tohle čtvrté album ale baví. Je hravé, ale v mnoha skladbách narazíte i na kapku toho moudra, a nezní to vůbec pateticky, jak se může zdát. Některé jsou takové svižnější (Simple Song), u některých se čas zastavil, přitom neusnete (September), jiné se lehce dotknou folku (40 Mark Strasse) a celé se to hezky zakončí Port of Morrow.

Možná je pro někoho překvapení, že právě tahle kapela je v hudebním světě opravdovým pojmem, ale je to tak, velká část kritiků práci Jamese Mercera ocení skrze pochvalné recenze. Já si je zas tak často nepouštím, ale ráda si v určitých intervalech připomenu, že jejich poslech je vlastně moc fajn.

(Tak trochu pro posluchače Modest Mouse)

Bon Iver - Bon Iver

Doposlouchat se k hudbě, u které se běžně nezastavíte a radši přejdete k nějaké jiné, může často trvat. Čistému folku či jeho indie kombinaci jsem příliš nikdy neholdovala, výjimkou snad byli jedině Fleet Foxes (i tak se k ním nevracím často), avšak nakonec na něj přišla řada. Prý jedno z nejlepších alb uplynulého roku (jejich druhé), tak proč tomu nedát šanci... Kdo že to vůbec jsou nějací ti Bon Iver? Název z francouzštiny (bon hiver - dobrá zima) a pár chlápků z Wisconsinu, z toho jeden s vysoko položeným hlasem, Justin Vernon se jmenuje. Přiznám se, po prvním poslechu jsem byla značně skeptická, ale spolupracoval s nimi přece James Blake, proto jsem to zkusila znova. Téměř každá píseň nese název nějakého místa, často neexistujícího, celé album je jakási pouť. Svou atmosférou ideální pro nenapravitelné snílky, příležitostné cestovatele či odvěké poutníky. Člověk se ponoří a nechce zpátky. Vlastně je zázrak, že si něco takového vydobylo místo tam výš. Na druhou stranu obyčejných monotónních kytarovek jsme už přeposlouchaní a dokážeme ocenit úplně jinou hru s tímto nástrojem podtrhnutou třeba klavírem. Mrazivé melodie, které působí neuvěřitelně lidsky. Byť třeba neporozumíme Vernonovu světu, najdeme si v tom ten svůj a víme, že on to myslel nějak podobně. Můžete to taky zkusit třeba u nejznámnější Calgary, pokračovat do Minnesoty, najít fantaskní Michicant, zavzpomínat u Towers a nakonec setrvat u Beth/ Rest.

(deluxe edice alba obsahuje videoklipy, jak tvrdí - "atmosférické obrazy hudby", k shlédnutí samozřejmě na youtube).