Občas mě hudební záležitosti, co zní moc velkolepě, nablýskaně a s přívlastky typické pop star, dokáží odradit. Jinak tomu bylo v případě Janelle Monáe. O jejích kvalitách jsem se sice přesvědčila až na vystoupení Colours, nicméně si myslím, že k tomu stačí i její dva roky stará deska The ArchAndroid. Pohybově nadaná afroameričanka, kterou sen o Broadwayi svedl z New Yorku do Atlanty, aby s mladými umělci založila hudební seskupení Wondaland Arts Society. Spolupracovala s Outkast a její kariéra se začala směle rozjíždět. Ale zcela jiná než u prototypů popových hvězdiček. Janelle je tak trochu jiná, trochu jako mimozemšťan, jak sama o sobě říká. A není to jen vyčesanou patkou. Jde o to míchání jejího soulového hlasu, hudby vystřižené ze sci-fi filmů propojenou s funky a r´n´b. Zní to velkolepě a futuristicky zároveň. Na desce najdeme pomalé jazzové skladby stejně snadno jako svižné orchestriálky. Víme, že Janelle by mohla být sexy černošskou zpěvačkou v krátkých nablýskaných šatech, ale ona spíš obleče bílou košili, černé kalhoty od obleku a kšandy... a vypadá pořád skvěle a bezesporu sympaticky. Je nadaná a myslím, že svou tvorbu bude ještě rozvíjet a vylepšovat. Už ale tohle album je dobře zvládnutou míchanicí napříč styly a jakousi známkou slabosti pro filmy z budoucnosti. A které skladby doporučit? Určitě Locked Inside, Come Alive (touhle donutila publikum na Colours dřepět minimálně pět minut a pak znovu rozpohybovat), Wondaland (pravý futurismus), Dance or Die nebo Neon Valley Street. Ona ví, jak se chytře a snadno zbavit nudy.
Zobrazují se příspěvky se štítkemfunk. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfunk. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 13. srpna 2012
Janelle Monáe - The ArchAndroid
Štítky:
alternative,
art- rock,
experimental,
female vocalist,
funk,
pop,
rnb,
soul
středa 19. října 2011
Star Slinger, Elizabeth Fraser a další
Star Slinger neboli Darren Williams je britský producent, který jako jeden z mála tvoří remixy znějící lépe než originál či svou novou hudbu. Vy, jež považujete remixy za něco umělého a přehnaně elektronického, jak jste si mohli v průběhu let poslouchání hudby zobecnit, se nenechte odradit, protože v těhle remixech je něco inovatorského, pokrokového v dnešních neomezených hranicích hudby. A i takovým věcem se dá snadno přijít na chuť a to platí i pro ty, co dávají přednost kytarovým baladám.
Byla to velká náhoda, když jsem na něj poprvé narazila a to konkrétně přes Elizabeth Fraser, skotskou dream-popovou zpěvačku (působící také v kapele Cocteau Twins), která svůj hlas propůjčila např. Massive Attack v Silent Spring nebo Yann Tiersen. Spojením Elizabeth a Star Slinger vznikl právě tento track, kde její hlas asi nepoznáte, ale to nic nemění na tom, že tato melodie zasahuje dál než do sfér downtempa a chillwave, protože má své zárodky v hip-hopu, se kterým Darren často "pracuje". Zároveň to má do klasického hip-hopu hodně daleko (naštěstí), jen výsledek hezky osvěží.
Plno přepracovaných skladeb souhrně můžeme najít na album Untitled z roku 2010, kde si pohrál s hudbou mých oblíbených Small Black, Deerhunter či How to Dress Well.
Docela novou zremixovanou záležitostí je tohle citlivé zpracování Body Language - You Can, která jen potvrzuje, jak kvalitní a poutavě jeho tvorba může znít.
Pokud jste přece jen nedali remixům zelenou, můžu vás pak jen nalákat na jeho neremixované, nepředělávkové funkově laděné album Volume 1 a hned úvodní Mornin.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)