Berry Weight - Music for Imaginary Movies

"My solitary mood equations"

Občas je mi záhadou, jak málo se o některých talentovaných umělcích ví, dokonce i mezi pisateli hudebních recenzí. Jedni z takových umělců jsou Berry Weight. Sami se popisují jako soulové, jazzové a electronické duo, jehož melodie mají "vypravěčskou a filmovou" atmosféru. Sama bych to nevyjádřila líp, hudba tvořena velkým počtem nástrojů je totiž mnohdy těžko popsatelná.

Dva muzikanti, producenti a DJ´s v jednom tvoří hlavní pilíře tohoto seskupení. Jeden je původem ze Švýcarska, druhý má své kořeny v Kanadě. Aby těch národností nebylo málo, častým jevem v jejich písničkách je i dánská zpěvačka Astrid Engberd a klarinetem doplněny jsou díky francouzovi Kledsymu.

Zatím první album Music for Imaginary Movies svou první skladbou Yeti´s Lament navodí atmosféru celé desky. Klidnou, klarinetem ozvláštněnou a triphopovými beaty doplněnou. Ideální na jakékoli jarní ráno a dopoledne s přeháňkami. Na druhou píseň Equations si už přizvali Astrid, stejně jako u The Lotus a Sky Below. A nešlápli vedle.

Tvoří přesně to, co na hudební scéně občas trochu chybí. Pracují s klasickými nástroji a nebojí se použít všelijaké elektronické vymoženosti. O čemž nás potvrdí Cowboys and Indians. Snadno se zaposloucháme a nepotřebujeme ani zpěv, aby písnička byla zajímavá a svěží. Což u melancholické hudby často říct nemůžeme.

Je mi jasné, že taková to hudba asi těžko pronikne do rádií, ale alespoň větší internetový ohlas by si zasloužila či účast jejich skladby ve filmu, když už tvoří ty harmonické filmové melodie. Dokázala bych si to hravě představit.

Parov Stelar a jeho povídky swingového a jazzového věku

Před více než dvěma lety jsem hledala nějaký svižný nu-jazz. Našla jsem rakouský electro swing nesoucí jméno Parov Stelar (později i s více muzikanty - Parov Stelar band), ve světě již pár let opěvované, u nás samozřejmě až tak v roce 2011 a hlavně letos s blížícími se Colours. Světově uznávaný DJ a producent pravděpodobně silně zatoužil oživit klubovou scénu, na které se pohyboval převážně v 90. letech a stal se tak vlastně zakladatelem nového žánru, electro swingu. Tradiční prvky oživil nu-jazzovými fúzemi, mnohdy pěkně zkombinoval s downtempem a s breakbeatem samozřejmě. Nevytvořil žádný paskvil, jen vhodně experimentoval. Éra "nylonového a jazzového věku" (viz. Škvorecký a Fitzgerald) se k nám vrací v nové podobě. 

Rodák z Linze stihl během 10 let vytvořit slušnou diskografii. Jako DJ řadu svých věcí vydává jako jednotlivé singly nebo EP a posléze jako celek LP. Napočítáno je celkem osm alb, na výsluní se dostal hlavně díky Seven and Storm, Shine a dvojalbu Coco. Osobně nestíhám sledovat každé jeho vydané EP, ale někdy se písničky opakují nebo jsou v nové upravené a zremixované podobě. Jako experiment sám o sobě, který vlastně udává jeho styl tvorby, považuji album Shine. Skladby jako Shine s Liljou Bloom, Love či Autumn Beasts považuji za novátorské a vlastně celé album posluchače překvapí. Nejspíš netušil, že ho právě takové rytmické kombinace v čele se saxofonem a trubkou můžou bavit. To se stalo i mně.

Letos v dubnu po více jak dvouleté práci vydává další dvojalbum The Princess. Parov Stelar méně experimentuje, spíš se snaží ujednotit a vylepšit svůj styl a přidává k tomu new rave. Atmosféra je jiná, poněkud syrová a místy až melancholická, důležité však je, že nenudí. Tu navodí hned úvodní Milla´s Dream nebo You Got Me There. Přiznám, že ne všechny příliš svižné tracky jdou mi po chuti, ale několik se jich najde. Třeba All Night, This Game s Anduze a s Liljou Bloom je to With You. Avšak z celé jeho práce je to jen zlomek singlů, které stojí za to. Myslím, že každý si najde ty svoje oblíbené. Obecně nová deska je opět energická a svým způsobem značně progresivní. Pro některé lákadlo, proč vyrazit na Colours.

(Pozn. od roku 2004 svou tvorbu vydává na svém vlastním labelu Etage Noir Recordings).