Indie rock a jistá dramatičnost v jejich tvorbě nadále setrvává v právě vydaném čtvrtém albu této anglické kapely. Dostalo se ke mě trochu dřív, tak jsem měla čas si ho poslechnout nejednou. S předchozím albem West Ryder Pauper Lunatic Asylum byla laťka nastavena opravdu vysoko a nová deska se liší. Není tak psychedelické, tempo je úplně jinde, slyšíme především balady a kytarový rock, který je občas proložen něčím svižnějším a elektronickým. Avšak minulý skvostný "Underdogový" začátek nečekejte. Některé skladby můžou trochu splynout, ale naštěstí i tohle album obsahuje pár velice podařených kousků. Z těch skladeb, které se vydaly jiným směrem můžu jmenovat lehkým sythem protkanou I Hear Voices a s tím správným úderným tempem, které známe z předchozího alba + tam slyším něco nového, Let´s Roll Just Like We Used To. Ti, co se těšili na electro riffy, si je můžou užít třeba ve Switchblade Smiles. Naopak třeba perfektně nazpívanou a komponovanou skladbou je bezesporu Man on Simple Pleasures. Na koncertě by se určitě vyřvávala Re-Wired s kasabianovskými "high tempo tunes". Spokojenost je na místě, byť jako celek postrádá ono "nej".
asi tak...ale deska velmi příjemná, hlavně první třetina
OdpovědětVymazata co pak na opojné vlně absynthu plující La Fée Verte?
OdpovědětVymazatje to dobrá deska. dobře se poslouchá. i když je pravda, že vypalovaček jako jsou Underdog, L.S.F. atp. se člověk nedočká.
ale řekla bych, že ten lehký přechod do popu jim neuškodil. naopak noví kooks to s tím totálně přehnali a to album je prostě příšerný.