Colours of Ostrava - DEN 2.

Pátek třináctého mě jako první zavedl na českou scénu nahlédnout na brněnské duo Čokovoko. Přestože jsem se zprvu této ženské dvojce se značně prořízlou pusou bránila, jejich poslech naživo mě lákal. První dojem co se hudební stránky týče je celkem jasný - všechno špatně, ale stejně rychle jsem pak tomu přišla na chuť. Strašně špatný hiphop, strašně špatný rytmus a rýmy, ale strašně dobré, sarkastické a neotřelé texty, které mají co do činění s dobou, ve které žijeme. Nutno dodat, že z trochu té pesimističtější stránky, ale ve své nejhumornější podobě. Ačkoliv se většina účastníků v koutku duše pořádně červenala, nemravné a pěkně od rány přednesené recitování prostě baví. Skladby jako je Dědovo desatero či Etapy v životě ženy je nutné brát s hodně velkou rezervou, vlastně všechny skladby, žádné větší sofistikovanější poslouchání nečekejte. Protože tohle je jejich "way of life".

Zato s Bratry Ebeny už ta sofistikovaná hudba zaručena byla. Marek přišel v džínách a kožené bundě jako "kamarád od vedle". Šlo vidět, že jeho chytrá a humorná hudba se lidem líbí, přišlo jich totiž dost a Marek to shrnul tak, že tolik lidí se na ně celkem přijde podívat za podzimní sezónu. Blýsknul se také svými tanečními kreacemi. Ty vynikly hlavně u Folklorečku.

Začala však na mě padat únava z předešlého dne, proto jsem si Dana Bártu s Illustratosphere poslechla v prostředí čajovny a občas mrkla na velkoplošnou obrazovku. Špatně naladěná jsem přišla i na jinak vynikající experimentální francouzské trio Gablé a energii mi nedodal ani přes hodinu jamující Bobby McFerrin, ač jsem se snažila, nemohla jsem vystoupení přijít na chuť. Bohužel jsem musela propásnout muzikanta Antonyho and the Johnsons, kterého jsem prvně slyšela při poslechlu mých oblíbených Cocorosie. Taktéž jsem přišla o velkolepou show Flaming Lips, kteří se pyšní 8 odehranými koncerty za 24 hodin. Proto z tohoto pro mě zkráceného festivalového dne musím vyzdvihnout především výkon Bratří Ebenů.