Podíváme se do Kanady a povíme si něco o písničkářce Leslie Feist, členky početné kapely Broken Social Scene, která se taktéž pohybuje více než dvě dekády na slušné sólové dráze. Řeč bude hlavně o jejím debutu Monarch z roku 1999 a třetí desce The Reminder z roku 2007. Článek tedy nebude zahrnovat shrnutí celé její tvorby, ale má být takové lákadlo a propagace mých dvou oblíbených desek.
Album Monarch bylo vždycky považováno za lehce nevyzrálý debut tehdejší kanadské dvacítky, ale s odstupem času je více než zřejmé, že zas tak nevyzrálé nebylo. Střetnutí pár talentů a potenciál Feist mělo za vznik několik dobrých skladeb. It´s Cool to Love Your Family je hned z úvodu jasným hitem, následovaný sofistikovanější skladbou The Onliest. Pravda, One Year A.D. je klasický indie popík, ale na tom vlastně nezáleží, když se to tak příjemné poslouchá. Obecně se jedná o velmi různorodé písničky, což může dávat desce trochu roztříštěný dojem, na druhou stranu víme, že už tehdy měla Feist dobře našlápnuto, a že se bude jen a jen umělecky rozvíjet. Tento fakt je zřejmý z instrumentální balady New Torch a snad z nejpovedenější a nejpůsobivější písničky Monarch.
Deska The Reminder je už úplně jinde. Po prvotních úspěších její kariéra nabrala na rychlosti, a proto písničky vznikaly během častého koncertování na hotelech a na cestách. Přitom úvodní skladba So Sorry nevypovídá o nějaké hektičnosti, je to naopak takový odraz toho, kdy člověk zabouchne po náročném dni dveře hotelového pokoje a dá si zasloužený odpočinek v osamělém rouchu. Energie se však do těla pouští s I Feel It All, s promyšleným, nejen indie popem. Rozdivočené tempo v My Moon My Man se prudce uklidní ve vybrnkávající baladě The Park a v ještě lepší The Water, kde vynikne Lesliein vyzrálý hlas. Zběsilost a rychlost písniček však po těhle baladách není zapomenuta, ba se naopak vrací do hry v podobě Sea Lion Woman a Past in Present.
Posluchačům Jamese Blakea neunikne Limit to Your Love, neboť právě tuhle písničku si James propůjčil k vytvoření své verze. Musím přiznat, že jeho se mi líbí daleko více, má v sobě jistou intimitu, a proto tu od Feist v půlce s prominutím přeskakuji.
Můžu směle říct, že žádná z třinácti skladeb výrazně nepokulhává za ostatními. Je to velmi poutavá a dobrá deska dotažená díky Feist k dokonalosti. Jak se zpívá v písničce How My Heart Behaves... tohle je přesně to její How Her Heart Behaves.
Žádné komentáře:
Okomentovat